(Po)Citová záležitost

18. listopadu 2011 v 1:23 | Kate |  Fotky a myšlenky

Nechci tam! Nechci do tý školy, protože vím, že se na nic dneska stejně nebudu moct soustředit.


Autobus, i přes moje přání, dorazil do cíle. Vystoupím. Setkáme se jen rychlým pohledem v davu. Nedokážu mu koukat do očí. Vyrazím směrem k zastávce. Cítím, jak se mi jeho pohledy zabodávají do zad. Jdu pořád vpřed, nezastavuju se a zkouším si představit, jak vypadám zezadu. Snažím se vymyslet, co bych měla udělat. mám si s ním promluvit? Nebo čekat na jeho první krok, u kterého ale není stoprocentní pravděpodobnost, že ho udělá?
Stojím na zastávce. Ruce v kapsách. Oči zaryté do kostkové dlažby, kterou je pokryta silnice přede mnou. Vidím jen náznak jeho zimní bíločerné bundy. To díky mému perifernímu vidění. Přemýšlím nad tím, jestli toho sobotního večera lituje, nebo se bojí? Lituje toho, že moc pil? Lituje toho, že si něco začal zrovna se mnou? Nebo se bojí, jak to všechno bude dál? Jeho každodenní přítomnost mě děsí, ale i těší. Nevím sice, jak se mám chovat v jeho blízkosti, ale naopak jsem strašně ráda, když ho vidím.
Chtěla bych to vzít zpět. Bylo to sice moc hezký, ale bylo by to mnohem hezčí, kdyby to bral tak i on. nechci o něj přijít kvůli jednomu večeru. Nechci, aby se zbytečně trápil. Naše přátelství bylo víc než dobrý. Nechci, aby ho jeden večer překazil!!

Kate:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama