Fotky a myšlenky

Zamilovaná!

4. listopadu 2013 v 20:47 | Kate
Droga! Je to vážně droga. nedokážu si pomoct, musím na něj pořád myslet. Jsem úplně mimo. Ale po dlouhé době, opět strááášně moc šťastná.
Bohužel, má to i svou stinnou stránku. Trochu zanedbávám školu. Dobře, né trochu, ale hodně! Chemie mi docela dává zabrat. A bohužel to není ta, která je mezi mnou a NÍM! :P ale ta odporná s benzenovýma jádrama a bůhví čím ještě! ...

K fotce: spolužačka mě poprosila o pár fotek se svým frajerem. No, pár, nakonec jich bylo přes 400 :D musím tedy ještě dodat, že na focení byly vlastně dva páry. Přibrali jsme ještě jednu slečnu s přítelem :)

Po dovolené

15. července 2013 v 23:35 | Kate
Musím se zase po čase vypsat.
Dočetla jsem druhý díl trilogie 50 odstínů. Řeknu vám, jestli budu mít takhle pestrý fantazie až se mnou nějaký nešťastník půjde ehm ... na rande, tak to bude chudák! Ti, kdo ví, o kom je řeč, mi dají za pravdu, že skočit do náručí hned takovému krasavci a ještě k tomu s jachtou, vrtulníkem a bezva dárečkem v podobě auta k vašim narozeninám, to je opravdu náhoda!! Knížka se mi, to musím přiznat, líbila. Bylo to zase něco trochu jiného a hlavně se u toho dalo vypnout.
Letošní dovolenou jsme strávili na Azurovém pobřeží a v Provence. Včera večer jsem do-vytřídila fotky, tak se možná dočkáte článku s fotkama. Jinak jsem si psala podrobný cestopisný deník. Ještě ho přepsat do digitální podoby, upravit pár geografických detailů a přidat fotky. No, je na tom spousta práce, do který se mi, upřímně, vůbec nechce, ale zase si říkám, že ten výsledek bude stát za to :)

Když jsme teda byli v tý Provence, tak jsem si neodpustila domů přivést levanduli. Slíbila jsem totiž pár lidem pytlíčky s levandulí. No a tak jsem dneska šupajdila do obchodu pro plátno, to hodila obarvit do vody na krásnou světlonce fialovou a už mám první pytlíček. Dá to teda práce, to vám povím ..

Na závěr, aby to nebylo tak chudé, tak přikládám jednu fotečku :)


Mějte se fajn a užívejte prázdniny :)

Ten pocit, když při jarním úklidu zahrady najdete na trávníku špunt od silvestrovského šampáňa

14. dubna 2013 v 19:43 | Kate
Tak jak jsem předpokládala. V březnu se opět nic zvláštního nestalo. Teda vlastně jedna takový maličká, ale v mém životě docela podstatná věc. Sundají mi rovnátka!! Jupí!! :))
Ve čtvrtek je ten slavný den D!
Mimo to, se konečně těším ze sluníčka. Jako asi většina republiky, která zrovna neřeší povodně.

Ač se dneska ráno tak nezdálo, můžu říct, že po dlouhé době jsem naplno využila nedělní čas. A navíc jsem konečně začala běhat, no, uvidíme, jak dlouho mi to zase vydrží :D Tentokrát v tom se mnou jede ségra, tak mě to snad donutí.

Lístky na Tomáše Kluse už netrpělivě čekají připíchnuté na nástěnce a já skoro škrtám dny v kalendáři. Nejen do koncertu, ale i do mých 17tých narozek. Těším se. Né, že ne.

Aby to dneska nebylo takový suchý, přidávám fotku z ateliéru. Fotila jsem v něm už 3 krát a i když je to jen provizorní, fotky se mi líbí! :) A sama myslím, že se povedly! :)

Březen - změna k lepšímu?

2. března 2013 v 23:55 | Kate
Něco vám povím. Těším se na to, co přinese letošní březen. Loňskej byl hezkej tím, že jsem se z něho radovala ještě dalších 10 měsíců. Teda ne z něho, ale z toho, jakého člověka jsem během března poznala. Jo, bylo to krásný. Ale problém na loňském březnu je, že z toho, co se v něm událo, mám trable do teďka. Je to všechno pryč. Proč ne? Život je změna a já mám změny ráda. Ale tak si říkám, že by neuškodila už zase další změna. Třeba tak někoho potkat. Znáte to, takový ty trapně kýčovitý scény v těch trapnej americkejch komediích. Byla jednou jedna, ta byla sama a tak šla po škole a najednou do ní samozřejmě omylem strčil ten nejhezčí kluk ze školy a úplně náhodou zjistil, že k sobě patří. Jak dojemné.
Smutnější na tom je to, že právě tyhle trapný americký filmy mi jedou v hlavě pořád dokola.
To jen, aby jste věděli, proč se tam moc těším na tenhle březen. (btw: měsíc březen jsem neměla nikdy v oblibě!!)

Pryč od toho! Dneska jsem byla fotit mou spolužačku. Dokonale jsem tak využila krásného sluníčka, které nejen přispělo do mého fotoarchivu, ale i zlepšilo náladu. Tak aspoň něco, že? .. :D

Chtěla bych takových dní víc. Budu dělat co nejvíc proto, aby to tak bylo. Protože nejen dnešní druhý, ale i včerejší první březen se vyvedl. Večer jsem si po dlouhé době šla sednout s lidma, se kterýma jezdím každý den do školy i ze školy, ale už jsme spolu dlouho nepokecali. Bylo to fajn..

Lentilky

16. února 2013 v 22:14 | Kate
Moje týdenní absence od pololetního vysvědčení kvůli hnusné vtíravé a zlobivé angíně, se změnila ve skoro noční můru. Dopisování sešitů mám do dneška ještě před sebou a dopisování písemek mě taky ještě čeká. Doma už mě to celý týden moc nebavilo, a tak jsem si doplnila restíky alespoň ve focení. Objevila jsem ve špajzu pytlíček s Lentilkama a tak jsem si je vzala do parády hned i s foťákem. A protože nesnáším Valentýn, sestavila jsem si na protest srdíčko aspoň z těch lentilek. Pozor!! To není "valentýnský" srdíčko, ale "protestní"!! :D

Téma: Vůně

25. ledna 2013 v 23:53 | Kate
Zrovna si tak říkám, leden skoro fuč a já teprve dva články. měla bych se začít víc snažit, psát a fotit. Když ono je toho tolik, co bych chtěla napsat, a mám taky spoustu nových fotek. Bohužel, toho času tolik není.

Jelikož jsem ve čtvrtek zůstala doma ze školy (nemělo tam cenu ani chodit, natož tam trávit sezením a čuměním čas do čtyř hodin), bylo mi nějak tak ouvej :P , Tak jsem už konečně uskutečnila mojí představu. Téma bylo "Vůně". A přes všechny okolnosti se mi celkem stoprocentně podařilo nafotit to tak, jak jsem si to představovala. Což se mockrát nestává. No dobře, tak tady málokdy :)

Zhodnoťte sami a předem děkuji za jakoukoliv kritiku! :)

Dětská láska nelže

20. ledna 2013 v 13:34 | Kate
Znáte to. Zamilujete se, máte oči jen pro jednoho člověka a úplně zavrhnete všechny okolo. To je veliká chyba. Já jsem se ale taky zamilovala, do mého jedinečného, krásného, toho času 10ti měsíčního bratránka Adámka.
Strašně ráda ho fotím. I když nemám zrovna moc ideální podmínky na focení, ale když se to občas povede, stojí to za to.

Po Vánocích

5. ledna 2013 v 21:42 | Kate
Tak jo! Konec povalování u romantických kýčovitých amerických filmů, konec pohádek, žádné cukroví, žádná vánočka a...
žádné prázdniny. Začíná zase jedno z krušných období. Mám v sobě ale zásobu krásných okamžiků z Vánoc a Silvestru, takže se z toho chystám čerpat i v těch chvílích, kdy bude hůř! :)

Teď k fotkám:
Už dlouho jsem si chtěla vyzkoušet nafotit padající kapky vody.. tak jsem si všechno nachystala a vytvořila zázraky. Ani jsem nečekala, že to takhle hezky vyjde.

Koukněte a napište, co změnit :)



Krásy podzimu v teple u krbu

26. října 2012 v 17:36 | Kate
Konečně stromy dospěli do stádia, kdy mají ty nejhezčí barvy. Co se týče mě, začala jsem s macro fotografií a docela mě to chytlo. Přehodila si objektiv a šlo to ještě líp. :)

Taky mi přišla moje první jaksi "zkušební" fotokniha, ohlas kamarádů a rodinky byl velký, ale zklamaly mě uřízlé rámečky a na některých stránkách i fotky. Třeba to příště bude lepší :)

Tady malá ukázka barevných dnů pod mlhou ..
(foto v celém článku)

I forgot it!

24. září 2012 v 14:15 | Kate
Tak jsem si tak náhodou vzpomněla, že jsem udělala před loňskými Vánoci video z fotek z roku 2011. Už je to teda dlouho, ale myslím, že by nebylo fér vás o něj ochudit :)
Tady je ..
Kate:)

Druhý domov

18. září 2012 v 21:25 | Kate
Strakonice. Moje druhé bydliště. Noví přátelé, noví spolužáci, nový boyfriend. To všechno mi přinesly! Mám to tady ráda! :) .. tak jsem jim věnovala pár fotek ..Jen tak na ukázku :)



Kate :)

Eiffelovka trochu jinak

16. srpna 2012 v 10:40 | Kate
Jesliže je nějaká taková známá věc jako Eiffelovka podaná na fotce ode mě, je jasné, že to bude trochu jinak. Fotek s Eiffelovkou jsou milióny, ale troufám si říct, že nenajdete dvě stejné! :)
Už když jsem se chystala do Paříže bylo mi jasné, že chci fotečku Eiffelovky podat trochu jinak. Nakonec po smlouvání nižší ceny s černochem za cca 7 cm vysokou stříbrnou E. jsem měla jasno, jak to provedu :)
Zde je dílo hotové! :)

Špatný dny jsou proto, aby ty dobrý byly ještě lepší :)

15. května 2012 v 21:50 | Kate
Taky někdy máte pocit, kdy se nutně potřebujete zabavit, abyste nemysleli na vaše problémy? Ale do ničeho se vám nechce, do ničeho nemáte chuť, prostě divná nálada vás sleduje na každým kroku a vy se před ní nemůžete schovat?
Tak přesně takový já měla dneska den. Jindy to řeším tak, že se to snažím ignorovat. Řeknu si, že až se vysím do dalšího dne, bude to lepší. Dneska jsem zkusila se s tím poprat trochu jinak. Náladu trošku povzbudila horká vana a poslech písniček. Potom jsem si zalezla do peřin a rozkoukala film, abych přišla na jiné myšlenky. V tom mi psala kámoška: "Tak jak je?" Já: " Nějak pořád stejně, do ničeho se mi nechce!" A na to mi napsala: "Tak začni zase číst, víš, jak jsi říkala, že když čteš, žiješ tím příběhem a řešíš jen ten. Potom nemáš čas řešit svoje problémy!" ... ano skutečně mi to dřív pomáhalo, bohužel dneska jsem nějak neměla náladu ani na to čtení.
Po přečtení tohoto obrázku jsem dostala z menší části náladu zpět a uvědomila si i pár věcí, které bych měla změnit a byly příčinou mé špatné nálady. :)
Mějte se krásně a úsměv rozdávejte!

PS: Omlouvám se všem, co mi k předchozím článkům psali komentáře, moc potěšily, ale bohužel jsem ještě neměla čas na ně odpovědět!

Myšlenkama v nebi

28. dubna 2012 v 14:31 | Kate
Ležím na zahradě s knížkou v ruce a řádky ubíhají. Po každých pěti řádkách se ale musím vrátit zpět, jelikož jsem myšlenkama úplně někde jinde a nejde mi se na to soustředit. Založím si knížku prstem a podívám se nad sebe. Nebe blankytně modré bez jediného mráčku. Z pozadí stromu přede mnou ze z dálky vynoří letadlo. Moje myšlenky náhle přejdou právě k němu a bílé čáře, kterou zanechává na modrém podkladu. Přemýšlím o tom, kam letí. V hlavě se mi mapují směry, velká města Evropy a místa k dovolené. Podle směru usoudím jihozápad. Kam přesně letí tohle letadlo? Co v něm sedí za lidi? Jaké jsou nebo budou jejich osudy?
Někteří z nich třeba letí na dovolenou. Těší se na krásu západního pobřeží Francie, na romantickou Paříž nebo na projížďku po Monaku.
Někteří už jsou nervózní z domluvené pracovní schůzky a v hlavě jim běhají myšlenky o novém firemním projektu.

Je zajímavý se někdy pozastavit nad takovými banálními a obyčejnými věcmi. Když mám čas, zastavím se ráda. Jen tak nezávazně přemýšlím a pouštím svojí fantazii vstříc nebi.
Pomáhá mi to při těžkých dnech a vždycky, když nějaký takový mám, si vzpomenu na tyhle jednoduché myšlenky...

Život není to, co chceme, ale to, co máme ..

17. dubna 2012 v 20:49 | Kate
Víte co? ... a je to tak! Je třeba se někdy zamyslet nad tím, co máme, než nad tím, co bychom chtěli. Je sice smutný, utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř, ale už kvůli nim bychom si měli vážit obyčejných věcí..
Tenhle článek jsem ale nechtěla psát na téma, které je v nadpisu. Nicméně věnovat ho fotce taky není špatný nápad!


Eiffelovka na venkově

Název fotky je malinko zavádějící, ale vlastně výstižný. Tuhle malou kravinku mi přivezl taťka z pracovní cesty z Paříže. Ví, že mám ráda věcičky, který se dají postavit před objektiv kamkoliv a pořád vypadají dobře :) Nestačil ani říct, proč se vlastně kvůli ní zdržoval u stánku se suvenýry a už jsem jí měla před aparátem.
O Velikonočním pondělí jsem vzala mého "druhého" miláčka a mamču na procházku. Ušli jsme dobrých 5 kilometrů po okolí. Louky, lesy, polní cesty, potůčky, kousky sněhu, ale už i jarní kytičky. Najednou kámen a za ním Libín. Vytáhla jsem Eiffelovku a našla ten nejlepší úhel pohledu. Nakonec je tam jaksi jiný bližší kopec, než Libín, ale i tak se mi líbí to propojení velkoměsta s přírodou .. :)

... because I love my parents!

11. února 2012 v 0:14 | Kate
Nikdy jsem nebyla takovej typ, kterej při ukončení telefonového rozhovoru, přání na dobrou noc nebo loučení řekl mimo "Ahoj" svým rodičům : "Mám vás ráda". Bylo a je pořád strašně chvil, kdy bych jim to chtěla říct, ale vždycky si to omluvím myšlenkou: "Vždyť oni to vědí!" nebo "Řeknu jim to příště!".
Říká se, že když chceš někomu říct, co k němu cítíš, máš to udělat hned a neodkládat to, protože se taky může stát, že už za hodinu bude pozdě! Tenkrát mohlo být pozdě opravdu z hodiny na hodinu.
Úplnou náhodou jsem se dozvěděla, že mamču dělila pouhá hoďka od toho, aby mezi námi nebyla a tak jsem tady nemusela být ani já, kvůli které se to vlastně vše stalo. Když jsem si to představila, běžel mi mráz po zádech a tak jsem vlastně vděčná všem, co v tu chvíli stáli při mých rodičích a ač nemohli nic dělat, protože příroda si s naším zdravím dělá většinou co chce, alespoň jim dodávali odvahu a byli jim oporou v těch nejtěžších chvílích.
Rodiče jsou první, kteří nás uvedou do života, ovlivňují náš charakter až do 5 let, dělají s námi vše od prvních krůčků po první napsaná písmenka a další věci. Bez nich bychom tady nebyli a bez nás by zase oni nebyli šťastní. Funguje to jako symbióza, ve které je společné soužití oboustranně prospěšné:)

This year I don´t want to celebrate Christmas

24. prosince 2011 v 0:00 | Kate
Možná k tomu přispívá smuteční nálada okolo pana prezidenta Václava Havla ... Možná, je to kvůli NĚMU, protože vůbec nepíše a mě už to nebaví .. Možná je to proto, že už nejsem malá holčička, která se těšila na Ježíška a na dobrou večeři ...

I don´t know way, but I don´t want to celebrate this Christmas

Nějak nemám náladu na cokoli: ať je to uklízení, malování nebo válení .. Tak maximálně se uklidňuju žraním čokolády, jak jinak.. a je to opravdu žraní, protože jsem právě teď vzala poslední kostičku 300gramové Milky, kterou jsem načla předevčírem ...

Taky jsem se těšila, že za ním pojedu. Jak by vám bylo, kdyby najednou nepsal, a když se ho zeptám, co se děje odpoví: "Nevim:(" .. tož, hezký Vánoce ..

Jediná pozitivní věc je aspoň to, že nemusím do tý školy a žádný učení. Užívám si svojí pohodu mezi polštářema, s čajíkem, tužkama a papírem a příležitostně i s knížkou .. Těším se na tu, co jsem si vybrala pod stromeček .. to je vlastně 2.pozitivní věc :) ..

Tak Vám přeju ty nejkrášnější Vánoce s bohatým Ježíškem, co si budete přát, hodně štěstí, zdraví a lásky do nového roku 2012 a taky, abyste ho ve zdraví dožili až do konce.. nejen do 21.12. :D ..


Pohodu po celé svátky a nový rok jak z pohádky:) ...

(Po)Citová záležitost

18. listopadu 2011 v 1:23 | Kate

Nechci tam! Nechci do tý školy, protože vím, že se na nic dneska stejně nebudu moct soustředit.

Peklo, v kterém já jsem tou obětí

9. dubna 2011 v 21:40 | Katýsek13
Taky se vám zdá, že touhle dobou je nějaké špatné ovzduší? Nějaká špatná atmosféra? Možná je to tím zemětřesením v Japonsku a možná třeba tím požárem v Chropyni...

Co vlastně znamenají slova "Miluju Tě" ?

26. března 2011 v 15:51 | Katýsek13
Byl jednou jeden chlapec a měl moc rád jednu dívku. Už nevěděl, jak jí to má ještě víc dokázat a tak jí řekl, že jí miluje! Dívka byla dojatá a nemohla uvěřit, co to vlastně vyslovil. Byla šťastná, že tohle uslyšela zrovna od něj!...
Jenže....

12. leden - první z úspěšných dnů tohoto roku

18. ledna 2011 v 17:48 | Katýsek13
Co se odehrálo 12.ledna?... Tak čtěte dál... ;)
talentovky1

Všechno prostě jednou končí...

31. prosince 2010 v 17:50 | Katýsek13
A máme tady zase konec. Konec něčeho velkého. Konec, který se oslavuje po celém světě. Konec, na který se všichni těší...  Ale proč se těší, když něco "KONČÍ"?? Proč je okolo toho dnešního konce tolik povyku a tolik oslav?
Není to konec, co se oslavuje. Je to začátek něčeho jiného, nového, budoucího a velkého. To začátek se oslavuje. Jinými slovy vstup do nového roku.

Tak jsem dostala kluka pod stromeček...:)

23. prosince 2010 v 23:18 | Katýsek13
Ne, neděste se, miminko opravdu nemám!...:D...
Je toho tolik, co jsem chtela napsat v "Předvánočním" článku, ale nevím, jestli si na to všechno vzpomenu!

Létání s nohama na zemi...

21. listopadu 2010 v 18:25 | Katýsek13
Článek o první vločce mě přijmul k dalšímu článku o zimě. Tentokrát o mé oblíbené činnosti, která lze provádět jen za přítomnosti bílého, studeného, v ruce rozpouštějícího se prášku. Nemám ráda napínání, proto rovnou píšu, že je to lyžování!
Říkáte si: Trapný...lepší je snowboard, ale já si myslím něco jiného!...

Nostalgie začíná aneb první bílé dny

21. listopadu 2010 v 17:24 | Katýsek14
Sedím ve svém oblíbeném koutku za oknem a plná odivu a nadšení pozoruji bílé lehonké vločky, jak se pomalu snášejí k zemi. Obdivovala jsem jejich ladný pohyb a přála jsem si být tak lehká, jako oni. Tak lehká bez starostí.
 
 

Reklama